close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Styrus Čaroděj

2. ledna 2020 v 10:45 | Necrosis
Po několika deštivých dnech, které každoročně na jaře v Turinu vládly, které se díky mořským proudům opakovaly každoročně, pro lidi znamenalo konec jara. Ve městě panoval rozruch, protože přestalo být izolované a začalo znova plnit funkci obchodní tepny mezi východními zeměmi a jejich koloniemi na dalekém kontinentě, mezi severskými drsnými státy a jižními tajemnými královstvími. Turin a celá Balmurská říše nebyla větší než kdejaká provincie jiné země, ale její strategická poloha a velký přístav kompenzoval i tento nedostatek. Bohužel pro zemi lidé tohoto království byli hodně pověrčivý a jejich král, Rulik III., šel všem příkladem, proto se už dávno vedení města pomocí intrik a vlivu chopili bohatí obchodníci z jiných zemí, kteří na úkor Balmuru ovládali trh a zajišťovali pro svoje obchody značné výhody.
Toto malé království patřilo mezi nejzaostalejší země na starém kontinentě a díky tomu poskytovalo azyl všem náboženským fanatikům revolucionářům a zločincům z jiných zemí. Jediný důvod, proč tato země je ještě nezávislá, že její nezávislost garantují okolní země a v případě obsazení cizí armádou se tyto země proti ní spojí. Bohudík pro Balmur žádná z okolních zemí nedisponuje takovou vojenskou silou, aby Balmur udržovala a asimilovala do své říše.

Styrus si po týdenní bouřce konečně mohl vyrazit ven a obhlídnout jiné čtvrti než svoji domovskou chudinskou čtvrť. Ne že by mu to vadilo, celé dny trávil v bordelu, nebo v hospodě U Vykuchaného psa, které koupil, když náhodou zbohatl. Až na pár lidí, kteří skončili s kudlou v zádech někde ve stoce, to nikoho nezajímalo, lidi tady byli zvyklí na to, že někdo jen tak zbohatne, nebo umře. Styrus na rozdíl od ostatních zlodějů a podobných věděl, že kolikrát je těžší bohatství udržet než získat a proto se rozhodl investovat. Na útratu měl méně, než chtěl, ale zase za děvky a chlast, který mu patří, platit nemusí.
"Tak, co Otisi, jak to šlape?" zeptal se Styrus, potom co si přiťukli a na ex vypili číši vína.
"Ale jo. Vono to jede. Konečně už nejsem jen blbá krysa, už jsem výš a díky, žes mi pomoh." a lusknutím si objednal další víno.
"Já vím, ale příště ti snad nebudu muset rozbít hubu, abys mi uvěřil, že mám pravdu." odpověděl a pustil se do pečeně.
"Já fakt myslel, že mě chceš sejmout, vokrást. Ale teď vím, že je lepší fet vyrábět než ho překupovat. A už nemusím chcípat v těch kanálech. Teď to za mě dělaj jiný!" pousmál se, "ale furt nechápu, jak to myslíš s tou návr… tamto."
"Návratovost zisku" doplnil ho a odplivl kost.
"Jo a ta konkoschopnost."
"Konkurenceschopnost." opravil ho znova.
"Sakra já se podnikat nenaučím. Proč to je tak složitý slovo pro zapálit někomu barák?"
"Hele…" odplivl další kost, "je to snadné. To co vyrobíš je o dost dražší než základní surovina, kterých je tady spousta, jako divěnky, mlžný kaly, nebo bohovid. A za peníze co vyděláš, koupíš další materiál a tak dále. A když to někdo dělá taky, tak mu třeba rozbiješ hlavu."
"Jo to bylo vtipný, prý jak si mu řekl 'Vidím, že jsi hlava votevřená' to bylo dobrý" uchechtl se Otis.
Chvíli takhle spolu seděli, popíjeli, Styrus jedl pečeni a pak shodil jídlo ze stolu. "Srát na to! Žrát se to nedá. Co to je smrdí to jako bys upek sám sebe." naštvaně se otočil na hostinského. "Jdu ven!" vykřikl a s opileckou jistotou, kterou po letech vytrénoval k dokonalosti, šel ke dveřím.

Kolem královského paláce se rozkládala nejbohatší kupecká čtvrť, kde žili významní obchodníci, úředníci a diplomati. Této čtvrti se spíše přezdívalo cizinecká, protože většina obyvatel, která zde žila, byli podnikatelé a diplomaté z jiných zemí, kteří bohatli na úkor Turařanů. Jinými slovy cizinecká čtvrť byla to, co Turin nebyl, čisté ulice a luxusní zboží dovážené z dalekých zemí a kolonií. Jenom jedinou věc měla tato čtvrť společné s okolím. Kradlo se tu, ale tady to nebylo nelegální a neříkalo se tomu krádeže, ale spíš cla, úlevy na daní, obchodní daň a tak dále. Někteří odborníci tvrdí, že to co obchodníci tady nakradou, převyšuje mnohonásobně příjmy Balmurského krále a i některých menších říší.
Styrus za sebou táhl svůj rudý plášť, který si nechal ušít na zakázku od mistra zlodějského cechu, který spolu ze zlodějskou kazajkou poskytoval nositeli téměř neomezenou zásobu tajných kapes a pouzder na ukrývání zbraní, nebo kořisti a Styrus tyto schovávačky ještě vylepšil pár iluzionistickými triky. V jedné ruce držel flašku kořalky a v druhé děvku, kterou splašil někde cestou a proplétal se tak touto snobskou čtvrtí. Měl namířeno do nejvyhlášenější krčmy v Turinu do Pokladu. Cestu si krátil tím, že se svojí společnicí se posmíval místním bohatým lidem, jaké nosí oblečení, anebo jejich stylu chůze, namyšlených výrazů a toto chování parodovali, než došli k bráně, která tvořila jediný vchod na nádvoří krčmy Poklad.

"Al, alrash-khi, alkraeš…"
"Je tam napsáno Al't'kischmarischův Poklad" přerušil Styruse strážný u brány krčmy, když viděl, jak se nebohý Styrus pokouší přečíst nápis na vývěsným štítu.
Na první pohled šlo vidět, že pochází z jižních království, jeho snědá kůže, tmavé vlasy a celé černé oči napovídali, že to je čistokrevný Maltazan, kteří osidlovali daleké jižní řeky a budovali kulturní a filozoficky založenou říši. I když působili mírumilovně a postava i jejich nejlepších válečníků, nebyla příliš statná, dokázal by se i slabší Maltazan vyrovnat silnějšímu válečníkovi. Legendy tvrdí, že tenhle národ byl otrokem plazích lidí a dělali na nich pokusy a tím získali některé zvláštní schopnosti, větší sílu a odolnost. Další lidé tvrdí, že jsou potomky démonů, kteří se snesli z hvězd, ale zatím nikdo neprokázal ani jednu z teorií, tak je jejich původ obestřen záhadou. "Asi tu jste poprvé. Stačí, když naší hospodě budete říkat Poklad, khaliste. Račte si přát?"
"Ano chtěl bych se svojí… ehm, společnicí najíst něčeho vyhlášeného." odpověděl trochu zmateně Styrus.
"Obávám se pane, že tento podnik je, jak bych tak řekl nad vaše možnosti. Myslím finanční."
"Chápu. Ale myslím, že budeš překvapen můj malý snědý příteli" a hodil mu svůj měšec. Překvapený strážný ho sotva chytil a málem přitom upadl. "Stačí?"
Maltazan vysypal obsah měšce do dlaně a nemohl uvěřit, že ten opilec doopravdy má na zaplacení vstupu, jídla a pití. Potom se hluboce uklonil a řekl několik slov ve svém rodném jazyce, což na Styrově tváři vytvořilo udivený výraz. "Prosím za prominutí, že jsem ihned nepoznal přítele svého domu a tímto vás oba zvu, buďte mými sarsan v našem domě a já budu váš talan hostitel. Nechť vás l'Akran osvítí a přinese…"
Styrus obrátil oči v sloup a popadl mladého Maltazana za rameno a táhl ho směrem ke dveřím, které vedly dovnitř krčmy a během toho mu naštvaně zasyčel do ucha "Chtěl jsem zaplatit za jídlo a chlast. Ne kecy a monology". Mladík jeho slov nevnímal a celou cestu drmolil něco o pohostinství a daru jejich návštěvy.
Uvnitř krčmy to vypadalo jako v pálaci na stěnách vysely mohutné gobelíny a fresky z maltazánskými motivy a runami. V krbu se pálilo drahé ovocné dřevo, které spolu s vůní jídla tvořilo nasládlou vůni. Stoly byly vyřezány z mohutných bloků slonoviny, která musela patřit majestátně velikému zvířeti. Místo židlí byly kolem stolů rozházeny polštáře a podušky z různě barevných vláken. A na stropě v zavěšených klecích byly velcí papoušci se zubatými zobáky a holým krkem.
Kolem každého stolu chodil jeden Maltazan, který se staral o pohodlí svých zákazníků. V rohu hráli hudebníci na exotické nástroje, které působili na dav příjemně uklidňující až uspávajícím dojmem. A uprostřed této hospody stál v zeleně oděném roucho starý Maltazan, který na vše dohlížel a pokývnutím hlavy, nebo zamračeným výrazem řídil celý tenhle podnik.
Lidé se tu příjemně bavili a silným vínem, lehce pikantním jídlem a výpary s dýmek zapomínali na všechny své starosti, když se tu náhle rozletěly dveře a z nich vypadl mladý Maltazan a za ním vešel Styrus se svojí společnicí a hned na to začal křičet "Hej! Chtěl bych reklamovat tohle!" ukázal na válejícího se mladíka "Nějak se zasekl." a pak se rozhlédl a chvíli tam stál a tupě zíral na celou hospodu a řekl spíše pro sebe "Ať mě Bolos posere, to není hospoda, ale nějaký cirkus!"
Hned jak se rozletěly dveře a na zem přilítl jeden z jeho služebníků, tak starý muž, který stál uprostřed, sebou cukl, jakoby se probudil z transu a hned spražil svého krajana naštvaným výrazem a řekl mu pár slov ve svém rodném jazyce, které nezněly jako pochvala. A pak šel ke Styrovi a hluboce se uklonil skoro až na zem. Styrus se lekl a rezignovaně dodal "A je to tu znova".
Starý Maltazan se narovnal a klidným hlasem spustil "Omlouvám se za mého učedníka, nechť mu konečně l'Akran osvítí jeho zakrnělý mozek a pojďte se posadit k našemu stolu" a ukázal směrem k rohu, kde už mladý Maltazan začal pokládat poháry s vínem a naplňovat dýmku tabákem. "Bohužel tady Sultiq už vyslovil, i když tu mnohem delší uvítací modlitbu, když khaliste vejde do našeho domu, ale tak to praví tradice." Styrus si nad touhle informací jenom povzdechl s výrazem připomínající rezignovaný pohled muže, který ví, že za chvíli umře. "Já vím pane. Sultiq je, jak byste určitě vy řekl blbec, ale je tu nový a ještě se musí naučit, že lidé k našemu způsobu pohostinství mají různé názory. Přeji příjemný večer a odešel."

Styrus si se svojí společnicí, u které se ani neobtěžoval zeptat na jméno, jedli exoticky kořeněné sladkovodní úhoře, speciálně dovezené z Maltézie a k tomu popíjeli silné medové víno. Dále si nechali donést dýmku s opojným medovým tabákem smíchaným s makovicemi. Styrus se rychle opil a zkouřil do opojné nálady a celá atmosféra na něj působila hypnotickým dojmem. Dále si začal povídat se svým hostitelem, který se nejdřív si chtěl povídat o poezii a životní filozofii, ale to začalo Styruse nudit a ptal se ho na různé maltézanské nadávky.
Atmosféra probíhala v přátelském duchu a Styrus se po dlouhé době cítil šťastný.
Když už euforie dosáhla vrcholu, tak se najednou rozlítly dveře a dovnitř vpadla skupina asi dvacetiletých snobských výrostků. Už podle chůze se dalo poznat, že někteří jsou skoro namol a začali hulákat na obsluhu, že chtějí chlast a tabák. Většina lidí se zvedla a odešla, majitel hospody s dalšími jeho pomocníky kolem nich s pokorou kroužili a snažili se co nejdřív splnit jejich přání. Jenom Styrus na ně čuměl s úsměvem blbečka a celé mu to připadalo vtipné, jako když malé dítě sleduje hádku rodičů a vůbec nechápe, o co jde.
Vůdce bandy si všiml jeho debilního úsměvu a zamířil s celou partou k němu a zeptal se "Na co čumíš křupane? Máš problém? Asi jo, když tak blbě čumíš." celé to vyvolalo salvu smíchu a i Styrus se začal smát, i když nevěděl čemu a ani proč.
"Tobě to přijde vtipný? Víš, kdo já jsem?" a ukázal důležitě na sebe, aby podtrhl svoji důležitost.
Styrus se na chvíli s otevřenou pusou zamyslel a potom s nedávno získaných znalostí vykřikl. "Satran al'mekhen inos dan!" Jenom to dořekl a společnice a potom i Styrus vybuchli smíchy, jenom starý Maltazan se plácl dlaní do čela.
Mladík chvíli nechápal, co se děje a potom chytil starouše za hábit a naštvaně se ho zeptal: "Co mi ten buran řekl? Znělo to jako vaše hatmatilka. Mluv!"
"Ale to není důležité. Nechcete si dát víno a jídlo na účet podniku, khaliste. On už je stejně na odchodu." Snažil se z dané situace vybruslit, aby nedošlo k rvačce, nebo dokonce i k vraždě.
"Ne!" zaprotestoval mladík, "Chci to vědět hned! Vím, že svým hostům nemůžeš lhát, tak to vyklop, nebo budeš mít problémy!" výhružně dodal.
"On-on říkal, že rád pusou obšťastňujete koně."
To mladík už nevydržel, zrudl vzteky a chtěl už nakopnout Styruse, když mu v tom starý Maltézan zabránil. "V mém domě ne!" rozkázal autoritativním hlasem, kterému se hned všichni instinktivně podřídili. "Běžte na nádvoří. Tam si to můžete vyřídit" a rozkázal dvěma sluhům, aby mladíky vyvedli ven.
"Koňohul!" vyprskl smíchy ještě Styrus, když skupinka odcházela a málem zkazil to, čemu chtěl starouš zabránit. Po chvíli přemlouvání vyvedli skupinu ven. A starouš si sedl ke Styrusovi.
"Tohle vypij!" rozkázal Styrusovi a on bez okolků obrátil obsah lahve do sebe. Ihned se rozkašlal, když ucítil hořkou pachuť dryáku a hned na to úplně vystřízlivěl.
Najednou se strachy zachvěl, když si vybavil na to, co před chvílí provedl. V hlavě se mu vybavili děsivé myšlenky: 'Jsem v háji! Vážně jsem nadával Edwardovi, jedinému synovi kapitánovi městských stráží? Do prdele, proč zrovna já? A ještě musím s ním bojovat. Fajn to zvládnu.'
Styrus už došel na nádvoří, kde stál do půl těla svlečený Edward a začal se rozvičovat. Mezitím se kolem shromáždil dav a dychtil po krvi. Starý Maltézan se postavil doprostřed a zvolal "Jelikož jste na mém pozemku platí tu maltézanská pravidla. Bojuje se, než protivník neomdlí. Pravidla si stanovte sami a až oba dva mi řeknete, že jste připraveni, tak začnete."
"Připraven toho zkurvysyna rozsekat!" Ihned zvolal Edward a začal nadávkami pobízet Styruse k útoku.
Styrus popošel až k Edwardovi a gestem ukázal, že ještě nechce bojovat. "V klidu. Ještě si chci ujasnit jednu věc, než mě zmlátíš. Jaká budou pravidla."
"Pche, žádná nejsou!"
Styrus na to přikývl a řekl "Když žádná zasraná pravidla nejsou…" tak co největší silou nakopl Edwarda do koulí. Edward se sesypal k zemi a s úpěním se držel za rozkrok.
"Jsem připraven! Tak to odpočítej ďedulo." vykřikl Styrus.
Stařec byl zmatený, ale s pravidly maltézského souboje se to nepříčilo, tak souboj odstartoval. Styrus na nic nečekal a vší silou kopl Edwarda do hlavy, až z toho Edward omdlel.
Stařec po chvilce uznal Styruse jako vítěze a nařídil ostatním mladíkům, aby Edwarda odvedli. Potom došel ke Styrusovi a hodil mu měšec peněz. "To jsou vaše peníze. Nic nám platit nemusíte, jsme rádi, že mu někdo, jak byste asi vy řekl, nakopal držku, ale musíte pochopit, že tady nemůžete zůstat. Radil bych vám, abyste odjel z města, nebo se někde ukryl, ale nevím, jestli vám to pomůže."
"Já si nějak poradím." snažil se tvářit Styrus sebevědomě, ale uvnitř věděl, že má veliký problém.


Styrus pospíchal domů a v hlavě mu proudily myšlenky, jak velikou blbost udělal a jak se vyhnout vězení, nebo smrti, která ho v krátké době čeká. Hned jak přišel do domu, zabouchl dveře, ujistil se, že nikdo není uvnitř a zamířil do hlavního, kde se sesypal.
Celý den strávil tím, že přemýšlel, jak situaci uklidnit, jak odstranit jednoho z nejvlivnějších lidí ve městě a přitom přežít. Celý se třásl, nikdy nebyl v tak bezvýchodné situaci, vždycky měl nápad, nebo aspoň náznak něčeho, co by se jevilo jako plán. Styrus si uvědomil, že se takhle nikam nedostane a pokud chce něco vymyslet, musí si odpočinout. S obtížemi způsobeným stresem a pocitem beznaděje se došoural k rozpadající komodě, kde měl uskladněné nejrůznější alchymistické látky a byliny. Chvíli se tam prohraboval, zkoumavě přebíral jednotlivé substance, až nakonec vytáhl ampuli, která byla označena značkou pro smrtelné jedy. Chvíli tekutinu pozoroval, jak se přelévá ze strany na stranu, ale nakonec si nápad rozmysle a jenom si lehce šňupl prášku, který ležel pohozený v zadní části komody a šel si lehnout. Prášek ihned zapůsobil a Styruse přepadl bezesný spánek.
Styrus se trhnutím probudil, když uslyšel velkou ránu, jako kdyby vedle něj uhodil blesk a zmateně zamžoural proti oknu, aby zjistil, jak dlouho spal. Po chvilce se ozvala stejná rána a hned na to série dalších. Styrusovi po chvilce došlo, že nenastává konec světa, ale že někdo bouchá na dveře a po minutě rozeznal, že slyší i hlasy. Pomalu vstal a malátně se sunul ke dveřím. Když otevřel, uviděl pětici vojáků v rudých nablýskaných uniformách královi osobní gardy.
V čele stál kapitán městských stráží Edward starší, otec Edwarda mladšího, kterého včerejší noc nekonvenčním způsobem poslal k zemi. Kapitán měl nápadné aristokratické rysy, které podtrhovala moderní rudá vojenská uniforma. Na hlavě měl trojhranný klobouk s brkem podle nejnovější kolonizační módy. U pasu se mu houpal rapír a na druhém boku mu visela zdobená důstojnická pistole se slonovinou rukojetí. I když tyto pistole byly spíše jenom módní záležitostí, v soubojích se stávaly pomalými a těžkopádnými zbraněmi na rozdíl od mečů. Ale i tak podtrhovala kontrast mezi ním a obyčejnými Balmuřany. Jeho chování také působilo cizím dojmem, než na které byl konzervativní Balmuřan zvyklý.
"Škoda myslel jsem, žes chcípl, když jsme tu takovou dobu hulákali, ale vidím, že žiješ. Pokud tomuhle říkáš život." rozpaženýma rukama ukázal na rozblácené okolí Styrusova domu, kterému vévodila protékající močůvka. U ostatních stráží to vyvolalo veselí.
"To by musel být chytrej, aby věděl, že smrt oproti tobě Edwarde je milosrdnost." dodal podlézavým tónem jeden ze strážných a u ostatních to spustilo další salvu smíchu.
Po několika dalších urážek na Styrusův účet se Styrus mrzutě zeptal: "A čím si mě poctil, ó převeliký Edwarde? Určitě ne, aby sis tady dělal srandu z chudáka, jako jsem já."
Edward s sebou škubl, když uslyšel takovou rejpavou poznámku bez náznaku strachu. Pomalu si urovnal pečlivě střižený knír a spustil. "Nevím, co mě uráží víc, jestli ta tvoje arogance, nebo ta urážka, co si mojí rodině způsobil…"
"Lichotíte mi."
"Mlč lůzo!" a udeřil Styruse okovanou rukavicí přes tvář. "Jak jsem říkal, ponížil jsi naši rodinou čest. Doslechl jsem se o tom souboji v Pokladu. Celé město o tom mluví. Teda jenom ta část, která není pod mojí úroveň. Takové ponížení od takové kupy hnoje jako jsi ty! Se na sebe koukni, žiješ na smetišti uprostřed svých zvratků a výkalů jako nějaký kanální mutant.
Ale bude tě to mrzet, budeš litovat dne, kdy ses narodil. Já Edward tě zadupu do země jako mrzkého červa do země! Zničím tě! Veřejně tě odsoudím a usvědčím před celým lidem. Něco na tebe najdu. To se neboj, mý hoši na tebe něco najdou. Ale dnes už něco mám. Jsem pozvaný na královský bál a bude tam plno bohatých, pěkných, namalovaných, nadržených a hlavně čistých šlechtičen. Na to nejsi zvyklý. Hoši! Jdeme!" a kopl Styruse těžkou botou do břicha až se svalil ke dveřím a nakonec dveřmi práskl a se smíchem s ostatními odešel.
"Zasraný monologista" zaklel Styrus a pomalu vstal a odšoural se k zadnímu vchodu.


U Vykuchaného psa vládla nad tamní poměry veselá nálada. Skupina žoldáků hulákala a povzbuzovala dva jejich bojovníky, kteří se u stolu přetlačovali, a poté i porvali. Děvky už dopoledne začali u výčepu shánět pravidelnou klientelu. U největší lavice se bujaře provozoval hazard a každou chvíli byl někdo nařčen z podvodu, což vyvrcholilo k rvačce, popřípadě byly obviněnému odsekány prsty, nebo ho podřízli.
Každá skupina lidí slavila v Balmuru Den krále po svém. Šlechta měla bankety, rytířské souboje, duely a karnevaly, spodina, zloději a vrazi měli chlast, hazard, děvky a násilí.
Hostinský se na celou násilnou scenérii díval smutným rezignovaným pohledem a koukal se, jak se jeho milovaná hospoda mění na kupu trosek. Párkrát se sehnul za pult, aby se vyhnul letícím kamenům a korbelům. Na chvíli se zamyslel, kolik ho bude oprava stát. 'Vokno vysklený, dveře v háji, na stoly seru stejně jeden je posranej, slámu vyměnit, už smrdí. Ach, tohle bude drahej svátek.'
"Hej vy dva" zakřičel na chlápky, kteří pod krkem drželi třetího a už vytahovali dýky, "tady se kuchat nebude! Já to nehodlám uklízet!"
"Ale voni můžou." zaprotestoval jeden z nich a ukázal směrem ke gamblérskému stolu.
"Jo můžou, pač tady utrácej víc, než vy dva za celej život uvidíte. A taky čum, jak držíš tu kudlu, takhle mu akorát vykucháš střeva a celej lokál bude smrdět! Vypadněte!" a ukázal ke dveřím.
"Ale voni…" než dořekl myšlenku, tak po něm jeden s žoldáků, který patřil mezi stálé štamgasty a něco jako neoficiální vyhazovač téhle krčmy, mrštil židli. Židle dopadla na potenciálního vraha, tak nešťastně, že ho nárazem do hlavy svalila na zem a sám si při dopadu zarazil svoji kudlu do břicha.
"Hele Svene to ani nemuselo bejt" spíš si hostinský řekl sám pro sebe a jenom nad celou situací pokrčil rameny. Potom plivl do korbele ve snaze vydrhnout z něj krev a něco co vypadalo jako zaražený zub. Z čištění ho vytrhl divoký řev, a když zvedl zrak, tak v poslední chvíli spatřil, že jeho směrem letí lavice. Hostinský se včas vrhl na zem a těžká lavice prorazila v místě, kde před chvíli stál, díru do kuchyně.
Skupina žoldáků už ani nečekala na příkaz hostinského a z chutí začala brutálně vyhazovat skupinu opilých rváčů, kteří tohle způsobili.
Celá hospoda zmlkla, když se žoldáci dali do díla a snažili se tvářit, že se jich to netýká. Několik minut šlo slyšet zvenčí jenom zoufalé naříkání chlapů, pak už jenom sténání a nakonec bylo ticho.
Sven se svojí bandou znovu vešli dovnitř a všichni od nich odvrátili zrak. Sven jenom došel k pultu, natáhl se sám bez zeptání pro flašku a hodil na pult zakrvácený měšec. "Sven si myslí, že se ti přišel omluvit." a ukázal na měšec.
Jakmile Sven usedl zpátky ke svým chlapům, hosté se začali znova bavit, jako kdyby ihned zapomněli na to, co se právě stalo. Jenom hostinský svíral naštvaně měšec, až mu zbělely klouby. "Blbej Styrus, kdyby se tu neobjevil, tak by tu byl klid. Teď tu jeho lidi dělaj akorát bordel a mrzačej mi zákazníky. Nikdy tu nebyl klid, ale tohle je skoro jako bitva. Kdyby se tu ukázal…"
"Tak co?" ozval se hlas za ním, a když se otočil, stál tam Styrus, ale v jeho výrazu, bylo něco co Styruse ještě neviděl. Strach a úzkost.
"Pa-pane..."
Styrus ho jenom mávl rukou. "Hele, v pohodě. Já bych si teď klidně sám sobě napálil. A Svena si nevšímej. Řekl jsem mu, aby to tady hlídal a… Jo je to hovado, ale když platí a řekl bych, že ne jenom za sebe," ukázal na měšec "tak ho tu můžeš chvíli strpět. Jo je tu Otis?"
"Je dole." a ukázal na podlahu a Styrus jenom přikývl na pozdrav a zmizel v zadní části kuchyně, kde se nacházel skrytý průchod do stok.
Styrus si přehodil kus pláště přes nos, aby nemusel dýchat pach splašek a pomocí svitu pochodně vstoupil do stok. Jakmile vešel dovnitř, uslyšel v dálce hlasy, které patřily dvou, nebo třem lidem. Připravil si dýku a postupoval obezřetně dál. Opatrně se blížil ke zdroji hluku a zjistil, že hlasy vycházejí z Otisova pašeráckého doupěte a jeden hlas nejspíš patřil Otisovi, i když jistý si být nemohl, tunely stok zvuk hodně zkreslují.
Když došel ke dveřím doupěte, připravil si dýku a pomalu pootevřel dveře. Uprostřed úkonu na něj neznámý člověk promluvil: "Nemusíš se bát příteli."
"Do řiti." zaklel si Styrus sám pro sebe a suverénně nakráčel do místnosti, předstírajíc, že neměl žádné obavy a že to takhle celý plánoval.
V místnosti byl jediný velký stůl a na něm byly položeny plány města a městských stok. Kolem stolu bylo deset židlí a na jedné z nich seděl Otis a pečlivě studoval jeden z plánů. V rohu mimo dosah lamp stál neznámý muž.
"Posaď se příteli." opáčil neznámý muž a rukou ukázal na židli. Neznámý muž působil na Styruse přátelským dojmem, ale sám věděl, že je to u takových lidí jenom přetvářka.
"Za prvé nevím, kde si to sebral, ale my kámoši nejsme, za druhý nejsem vystrašenej, ale vopatrnej a za třetí vypadni z mého sklepa!" zahrozil cizinci a začal si pohrávat s dýkou a pokoušel si ve tmě vetřelce pořádně prohlédnout.
"Zábavné, vskutku rozkošné." zachichotal se neznámý snobským smíchem a zatleskal. "Ale my jsme přátelé, určitě na to přijdete. Hrozně moc jsem se s vámi toužil setkat." pokračoval cizinec a podle mluvy šlo poznat, že se jedná o šlechtice, nebo o člověka, který trávil se šlechtou spoustu času.
Cizinec popošel blíž a Styrus si ho mohl konečně pořádně prohlídnout. Jak Styrus předpokládal, neznámý měl na sobě šedý kabát a hnědé kalhoty šlechtického střihu, ale nebyly přehnaně a neprakticky ozdobené, spíše naopak podle různých stehů šlo vidět, že byly upraveny, aby neomezovali na pohybu. Styrus předpokládal, že oblek obsahuje další úpravy, jako jsou tajné kapsy, pouzdra na zbraně, nebo všité kusy zesilněné kůže. Boty byly také podle nejnovější šlechtické módy a stejně jako kalhoty a kabát byly upraveny pro běh a lezení po střechách než na taneční sál. Vlasy měl zakryté parukou, a proto obličej působil ještě víc aristokraticky. Měl hnědé oči, ve kterých se leskl nebezpečný intelekt dravce. Nos měl zahnutý a zdálo se, že byl v minulosti párkrát zlomený. Další vada na kráse byly stopy po neštovicích, které hyzdily celý obličej a byly nešikovně zamaskovány pudrem.
Styrus šel blíž ke stolu a otočil se k Otisovi. "Hele vyřeš si to s tím svým teplým přítele. Řekni mu, že nejsem jeho typ a ať vypadne. Hned!" poslední slova už zakřičel, a když došel až ke stolu, tak potichu dodal. "Mám velký problém."
"Hi hi hi, vtipný přítel, vy jste vtipnej pane." zasmál se znova cizinec a posadil se na jednu židli.
Styrus to už nevydržel a vybouchl vzteky: "Co to kurva ještě děláš!" zakřičel a vzal do ruky židli, připraven, že ji kdykoliv použije na skolení neznámého muže. "Ven! Tam nahoře řekni mým svalnatejm kámošům, že jim budeš dělat čubu a voni ti ukážou, co to je tvrdá láska!"
Cizinec si jenom povzdechl "Není moudré takhle se chovat k přátelům, když je potřebujete. Zvlášť, když vás chce zabít někdo jako Edward. Viď Styrusi."
Tohle bylo už na Styruse moc. Jakmile uslyšel svoje jméno, tak mu ruply nervy a mrštil po Otisovi židli. Naštěstí v tom vzteku nestihl pořádně zamířit a židle Otise minula. Styrus na nic nečekal a začal honit Otise kolem stolu a křičel na něj: "Stůj ty malej šmejde. Cos mu vo mě řekl?"
"Dost!" zařval velitelsky neznámý muž a oba dva poslechli. "Sedněte si a přestaňte dělat píčoviny!" dodal hlasem, který je zvyklý poroučet a který postrádal předchozí snobský přízvuk.
Když se oba dva uklidnili, tak se otočil ke Styrusovi znovu svým snobským hlasem promluvil. "Promiňte mi za tu neomalenost příteli, Styrusi, ale asi jsem se zapomněl představit. Můžete mi říkat Král Žebráků."
Styrus seděl jako opařený a v hlavě se mu honili myšlenky 'Vážně jsem nadával největšímu zloději ve městě. Kurva, kurva, kurva, kurva!'.
Král Žebráků se nad Styrusovým výrazem lehce zachichotal a dodal: "Nemusíte se mě bát. Já vám chci jen pomoct příteli."
"Já jsem jenom nečekal, že…"
...budu tak dekadentní?" přerušil ho Král a začal se prohlížet v zrcátku. "Dekadence je moje slabost, ale nebojte se, moje činy jsou rázné, tvrdé, praktické a velmi velmi efektivní a mě prospěšné." a skoro se zavěsil kolem Styruse
"Dobře-e." odpověděl Styrus a lehce Krále odstrčil. "Ale co to má dělat se mnou a s Edwardem."
"Je to hajzl, naprostý hajzl. Sice pěkný, ale namyšlený a arogantní a mě. Mě urazil!" rozohnil se Král a mrštil drahým zrcátkem o zeď, které se rozstříštilo. Otis se instinktivně sehnul pro zlatý rám, který mu zmizel v záhybu kabátce. "Chci abyste ho zabil. Ne ponížil a potom zabil. Udělejte to a budeme parťáci."
Styrus se ironicky zasmál a řekl "A jak to mám udělat. Mám přijít za ním a před králem mu stáhnout kalhoty, vysmát se mu, že ho má malýho, pak mu vzít meč, zabít ho, říct čus králi a odejít? Ne díky nejsem sebevrah."
"Nač ten sarkasmus příteli" zasmál se Král jeho vtipu. "Mám plán. Mistrovsky geniální plán. Dnes je bál, na který přijedou všichni důležití lidi z Balmuru a ty tam půjdeš."
"Aha a tam ho mám vyzvat k tanci? Ne díky."
"To nemusíš, i když by to bylo tuze zábavné. Ty tam půjdeš, abys ho zdiskreditoval."
Styrus si odfrkl a už začal být netrpělivý z uhejbavého, zšentilého a napůl flirtujícího Králova jednání. A vrhl znova vražedným pohledem po Otisovi, jako kdyby za celou situaci mohl on. Nakonec si jenom povzdechl a dodal. "Prosím tě, ó králi, jenom mi řekni stručně a jasně, co mám podle tebe udělat. Hned!"
"Ale zajisté. Ty tam půjdeš v přestrojení za něho." a vytáhl z vaku bohatě zdobený kostým důstojníka s gryfí maskou. "Tohle je přesná kopie kostýmu Edwarda mladšího, takže si okolí bude myslet, že jste on. A v tomhle způsobíte nějaký skandál, který ho bude stát kariéru."
"A jak to mám udělat?" nechápavě se díval na celou tu maškarádu, co mu tam Král předvádí s kostýmem a všemi jeho plány.
Král Žebráků došel až k němu a otcovsky ho chytl kolem ramen. "Chovej se přirozeně příteli. Máš obrovský dar od bohyně zlodějů Beatrice."
"Ehm, jakej?"
"Urážet lidi můj příteli. Využij toho." poplácal ho po rameni a šel si sednout zpátky ke stolu.
Styrus se oklepal, jako kdyby chtěl ze sebe sklepnout zbytky Královi přítomnosti a potom se zeptal: "Mám ještě pár dotazů. Jak ho mám zabít?"
Král jenom mávl rukou "To nechám na vás můj příteli. Vidím, že máte podobný plášť jako já, asi vyrobený od stejného přítele. V něm propašujete do hradu cokoliv. Stačí jed, sice je to klišé, ale funkční klišé. Určitě člověk jako vy vlastní několik jedů. A pokud nemáš, nebo chceš ušetřit, tak ti můžu něco nabídnout." A rozložil po stole přenosnou alchymistickou aparaturu a začal každou ampuli okomentovávat, jaké má účinky a kdy začne působit a jaké je minimální množství na zabití člověka.
Styrus se nudil a začal se dýkou dloubat za nehty. Nechal Krále
vykecat a pak se ještě jednou zeptal. "A co z toho budeš mít ty? To že je to hajzl, to ví každej i tamhle Otis, ale proč ho chceš kuchnout? A proč já?" zapůsobil zmateně a přivlastnil si Královu alchymistickou sadu.
"Protože nemáš co ztratit. Do týdne budeš viset, to se neboj. On si na tebe něco najde, tak jako na náš zlodějský spolek, jak nešťastné. A taky jsi z těch darebů ten chytrej." A začal se zase kolem Styruse ovíjet. "Ten podnik s berňákem a jak si do toho namočil Tenese, famózní." Rozvášnil se Král Žebráků a hedvábným kapesníkem si otřel z čela pot i s kusem pudru.
"Nevím vo čem mluvíš." rozrušil se Styrus. "On ti to řekl?" a ukázal na Otise, který se s leknutím sunul k východu.
"On ne, Otis by tě nezradil, vděčí ti za svoji existenci a i úspěchy. Každý si všiml, že sis trochu přilepšil."
"Umřel mi fotr a zdědil jsem bordel a nechci vo tom už mluvit."
"Ha ha ha." zasmál se nad Styrusovou reakcí a vyndal další zrcátko a urovnával si rozmatlaný pudr. "Ty jsi mi komediant, ale budiž zdědil jsi to. Zabij Edwarda a zachraň sebe, mě a zbytek zlodějů před šibenicí, nebo nevím čím tě, nás, budou chtít popravit. Budeš bohatej a vlivnej a staneš po mým boku." Styrus se zděsil a ucouvl. Král byl pobavenej nad Styrusovou reakcí a dodal. "Pracovně samozřejmě nejsi můj typ."
Styrus si viditelně oddechl a znova se vražedně koukl po Otisovi. Měl podezření, že tohle setkání zinscenoval on. "Tak mi ještě, jak se tam mám dostat a co tam mám přesně udělat. Pořádně mi není jasné, koho mám zabít, koho ponížit za koho se převlíknout a celé to je komplikované." zatvářil se Styrus zoufale a sednul si zády ke zdi a dopřál si pořádný doušek nějakého utrejchu.
"Ale zajisté hned ti to vysvětlím." a sedl si vedle Styruse. "Otis ti ukáže naše skladiště a v něm bude okovaná truhla, do které pasuje tenhle klíč" A podal Styrusovi klíč. "V ní bude kostým, který si vždy bere Edward mladší. Ten si oblíkneš, on by nejspíš neměl být na tom bále. Jeho to nebaví, nejspíš bude se svojí bandou obrážet vesnické holky, nebo tak něco. Potom mu tam uděláš ostudu, aby si o něm mysleli to nejhorší. A nakonec přijde vyvrcholení. Až si tě Edward zavolá, aby ti jako zlobivému synovi vynadal, tak ho zavraždíš."
Styrus se postavil a zpracovával celý ten plán. Pořád mu na něm něco nesedělo. "Budu asi působit jako zahnojenej vidlák, ale proč u Bolosovi chlupatý řiti, si mi ukázal celou přehlídku jedů, když ho nejspíš budu muset kuchnout dýkou."
Král se zachichotal a stoupl si vedle Styruse. "Já jsem měl v plánu, že bys mu otrávil víno, nebo něco takového. Ale teď mě napadlo, že kdyby se jeho syn objevil od krve a jeho tělo by se potom našlo mrtvé a poslední věc, kterou by obecenstvo vidělo, by bylo, jak naštvaný otec odvádí svého syna, který ho ztrapnil. To by bylo nádherné představení."
Styrus se jenom zhluboka napil a nestačil ani pořádně polknout, když uslyšel odpověď od Krále a rozkašlal se. "Teď? Představení? Ty si myslíš, že je to celý nějaký blbý divadlo? Teď tě to napadlo? Tě nakopl kůň, nebo co? To sis jako jen tak změnil plány?"
Král Žebráků se jenom studem začervenal a s kapesníkem u úst omluvně dodal. "Promiňte, jsem jenom trochu roztržitej. Omluvte mě, pane Otisi, pane Styrusi, bylo mi potěšením s vámi jednat." Uklonil se a odešel do portálu, který vedl do hlubin stok.
Oba dva čekali, než ustane dusot kroků, který s čím dál tišší ozvěnou mizel v dáli, až nakonec Otis vyskočil a plácl si rukama o sebe. "Tak co na to říkáš?"
Styrus se lekl a pak nechápavě se zeptal: "Říkat na co?"
"Na ten podnik, jak tady sesmolil. Docela hlava ten Král. Tak kdy to provedeme."
Styrus vybouchl vzteky a začal zuřit. "Nikdy! Jsi vomezenej? Tohle je sebevražda! Dnes večer vypadnu z města. Navždy! A ty" ukázal na Otise "se mi nebudeš nikdy snažit pomoct! Chápeš?!"
"Ale já…" snažil se obhájit Otis.
"Nechci žádné pitomé plány od tvojí rádoby zlodějské party a ani vod tvýho krále, nebo co to u Bolose kurva je."
"Ale von přišel sám. Já ho nevolal."
"No právě, chce mě jenom využít, vyjebat se mnou, použít mě jako figurku v nějaké zasraně politické hře, ale mě je to u řiti!"
Otis jenom zavrtěl hlavou a pokoušel se Styruse uklidnit: "Já si nemyslím, že tě chce vošulit. Určitě mu z toho něco kápne, ale vždyť je zloděj a každej vod nás nic nedělá zadarmo. A hlavně Edward čapnul už přes deset kluků z naší bandy a je jisté, že z nich vymlátí stopu a pak pochytá, nebo kuchne další."
Styrus musel uznat, že ať se mu zdál plán podezřelý, tak sice byl figurkou ve hře mocných lidí, ale kromě života, který za daných okolností neměl dlouhého trvání, nemá co ztratit. Naopak by mohl získat důležitý vliv u mocných lidí a možná by mu z toho ještě něco mohlo kápnout. Ale Styrus neměl rád, když s ním ostatní lidi manipulují, proto se rozhodl jednat na vlastní pěst.
"Vypadnu vodsud." Jako potvrzení jeho slov se ze shora ozval křik a dusot okovaných bot.
"Uniformovaný" vykřikl Otis a oba utíkali do stok, dřív než stačili stráže vtrhnout do místnosti.


Asi po hodině rychlejší chůze, protože Styrus odmítal utíkat s argumentem, že nikdy v životě před nikým neutíká a dnes tomu nebude jinak, došli k tunelu, který ústil poblíž Styrusova doma.
"Ty hlídej a já si jdu pro věci" rozkázal Styrus a vyšel ven. Jakmile se ocitl venku a jeho oči si přivykli na sluneční svit, všiml si, jak se kolem jeho domu rojí několik strážných.
"Do řiti!" zaklel Styrus a šel zpátky za Otisem. "Je to v háji, jsem bez peněz."
"Asi budem muset zmáknout tu fušku vod Krále."
"Ne!" odbyl ho Styrus "Potřebuju jenom nějaké prachy a zmizím z města. Nevíš, jestli je Edwarda dům napojenej na tu tvojí kanální síť?"
Otis chvíli přemýšlel a pak si vzpomněl "Jo je. Jednou jsem tam pašoval nějakej vojenskej vercajk."
"Fajn" zazubil se Styrus "Tak ho navštívíme a možná, možná tam něco vylijem a ona na to spadne pochodeň. To bychom měli zachránit odtamtud nějaký cennosti, aby také neshořely." zasmál se Styrus a plný optimismu následoval Otise stokami.
Když byli asi ve dvou třetinách cesty, tak se Otis zastavil a Styrus do něj zarazil a málem upadli do močůvky.
"Co blbneš, proč si zastavil? To už tam jsme?" rozohnil se Styrus a snažil se z pláště setřít kusy bahna, co se mu tam během srážky nabalily.
"Něco tu čvachtá?"
"To jsme my, jak se v těch sračkách brodíme."
"Vždyť stojíme."
Styrus trhl a uvědomil si, že tohle nejsou standardní zvuky kanálů, a když se na ně zaměřil, uvědomil si, že ať za nima šlo cokoliv, tak to zrychlilo a běží to k nim. Oba dva se otočili a Styrus pronesl rychlé zaklínadlo, které osvítilo celý tunel a to jim zachránilo život. Když se rozkoukali, uviděli, že deset kroků od nich stojí oslepený kanální mutant.
Celá stvůra vypadala jako tři stopy rozteklá humanoidní postava, která byla tvořena jednotlivými membránami, skrz které prosvítali vnitřnosti a samovolně šířící se nádory, které se náhle objevovali a zanikali, čímž se neustále měnil mutantův vzhled. Jediné co připomínalo člověka, ze kterého tato kreatura náhlými mutacemi vznikla, byla malá zakrnělá hlava na něčem, čemu se mohl říkat hrudník.
Kreatura se s dočasného oslepení vzpamatovala a z nově vytvořeného otvoru bublavě zachrčela na dvojici a vychrlila několik zvratek, které se rozlezly do stran a zmizely v bahně.
Oba dva na sebe koukli a pokusili se utéct, ale zjistili, že uvízli v bahně, kde je zachytili zvratky, které vychrlila nestvůra, aby ochromila svojí kořist.
Otis se koukl na nohy a uviděl slizká chapadla, která ho stále víc a víc obmotávala a táhla ho k zemi. Snažil se do nich sekat dýkou, ale nedokázala proniknout skrz pružnou membránu. Styrus na tom byl podobně, snažil se ze sebe pomocí dýky a kouzel servat chapadla, ale pomalu ho stahovala do bahna, zatímco se netvor pomalu přibližoval a z pusy kolem sebe plival žluč, která na leptala vše, na co dopadla.
Oběma pomalu docházely síly a neustálý stisk chapadel oznamoval brzký a snad bezbolestný konec. Styrus byl stažen na zem a dopadl těsně vedle bedny, která mu při boji spadla. Kreatura byla už na dosah a z hrudi jí vyrostli výrostky, které se zformovaly do bizarní podoby úst plné smrdutých trávicích šťav.
Styruse pohled vyděsil a z posledních sil hodil po obludě bednu, která s mlasknutím dopadla do nově tvarovaných úst. Celá bedna se v záplavě šťav bublavým zvukem rozpustila a její obsah se vysypal do žaludku. Mutant hlasitě zachrčel a v okamžiku explodoval.
Otis se Styrusem se válely v bahně a buď popadali dech, nebo zvraceli kvůli zápachu, který se linul ze zbytků mutantova těla. Chvíli jim trvalo, než se odplazili z dosahu zápachu a zbytků těla až nakonec byli schopní vstát a načerpat síly.
"Ufff, to byl smrad, ještě se mi chce blejt." postěžoval si nahlas Styrus.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama