Přesun
16. července 2020 v 18:21 | Necrosis
Takže v reakci na aktuální dění na blog.cz, ke kterému se vyjadřovat nebudu, protože by to stejně museli vypípat, bych Vám rád oznámil, že se přesouvám:
No a tomu, kdo rozhodl o celé téhle hurá akci, bych rád vzkázal jediné: Někdo věci opravuje a snaží se je udržet a někdo je prostě líný.
Věštba v praxi
14. července 2020 v 20:54 | Necrosis
|
Fuckjetony
Moje přítelkyně si pořídila kyvadlo a věštecké karty a teď pobíhá s šutrem na provázku a hledá dávno ztracené předměty a pomocí karet předvídá dny. S tím kyvadlem by maximálně našla nějakej šroubek, kdyby to bylo z magnetu, ale to není, takže smůla. A pomocí karet něco věštit je hrozná píčovina a jsou to většinou, tak obecný sračky, že to platí na celosvětový mír a klidně i srážku s asteroidem.
Lucius - 4. a 5. kapitola
6. července 2020 v 21:54 | Necrosis
Další dva jsem jedním plynulým sekem rozpůlil a přeťal jejich zdroj života. Pak jeden se zombíků naběhl na můj meč a celou svojí váhou ho strhl k zemi a ani moje nadpřirozená síla tomu nemohla zabránit a já byl beze zbraně. V tom se zombíci pod vlivem jejich zaostalé inteligenci rozestoupili a dveřmi prolítla obří stvůra. Vypadala jako holej vlkodlak s držením těla podobný gorile. Mohutně zařval a mě zasáhl hnilobný puch z jeho držky.
"Ghúl! A pěkně silnej!" zaječela Beatrice a z jejího hlasu byly poznat stopy strachu. "Tihle jsou chováni k lovu upírů."
Během jejího výkladu po mě máchl svým dlouhým pařátem a já musel zkombinovat svoje zkušenosti z bojových umění a upířích reflexů, abych ránu zblokoval. Reflexivně jsem mu ten pařát zachytil a pomocí tlakového bodu v lokti mu ten pařát zkroutil za záda. Potom jsem ho druhou rukou chytil zezadu za krk a mlátil mu hlavou o zeď. Stvůra zakňučela, a když jsem po druhém úderu jeho hlavou udělal do zdi dost velkou díru, tak zařvala vzteky.
Ghúl začal zběsile máchat volnou rukou a skoro bezzubou čelistí kousat kolem sebe. Letmý pohled mi potvrdil, že náraz do zdi mu rozdrtil oční bulvy a místo nich tam měl kaši krve, třísek a omítky. Kopem pod koleno jsem ho donutil si kleknout a pak jsem si ho přehodil přes záda a svým provizorním živým štítem jsem zatarasil dveře.
Zbytek zombíků nehleděl na nebezpečí a vrhal se na ghúla. Jeho zběsilost a sedm palců dlouhé drápy udělal ze zombíků krvavou sekanou.
Když ghúl posloužil svému účelu, tak jsem ho kopem poslal k zemi a rychlým tahem nahoru jsem mu vykloubil ruku. Ghúl zařval bolestí a z posledních sil se na mě vrhl. Naštěstí netušil, že jsem mu skoro všechny zuby vymlátil o zeď, tak jsem ho jednou rukou chytil za čumák a druhou škubl směrem dolů za dolní čelist, kterou jsem vytrhl spolu s kusem kůže až k břichu. Pěstí jsem mu rozrazil obnaženou hrudní kost a ta se pod tlakem roztříštila. I když se to zdálo neuvěřitelné ghúl stále nechtěl umřít, možná to jemu mozku ještě nedošlo. Tu chybu jsem napravil, když jsem mu kopem rozrazil ohryzek. Ghúl vyletěl silou kopu ze dveří a několik minut se tam tvrdohlavě topil ve vlastní krvi, která se mu dostala do plic. Ale jinak už byl neškodnej.
Celej souboj trval pár vteřin, akdyž už nehrozilo žádné nebezpečí, vrátili jsme se k Jamesovi. "Tak co? Zjistil si něco od našeho kámoše?"
"Pomocí otisků magických proudů jsem určil, kde poslední dny pobýval."
"Pomocí čeho." Zatvářil jsem se zmateně a bylo vidět, že ani Beatrice to moc nechápe.
"Na každém místě na zemi je magie trochu jiná, a pokud ji někdo používá, tak v něm několik dní zanechá otisky, které jsou jedinečné." Vysvětlil to, ale podle hlasu šlo poznat, že ho to vyvolávání unavilo.
"A odkud je ta naše hlava?" zeptal jsem se.
"Z Glowyhillu. Města kultů." Posadil se do křesla a dorazil zbytek drinku. Vlastně to byl dobrej nápad, tak jsme s Beatrice přidali a dal jsem si taky panáka čisté vodky.
Oba dva se na mě koukali a já nevěděl proč. "Co je? Mám snad na ksichtě kus mozku? To se stává, když někomu hlavu mlátíš o zeď."
"Tady máš šrám…" řekla Beatrice a ukázala na levé předloktí.
"No to je možné, přece nejsem nesmrtelný. A to je jenom… nějaká svíticí krev." Cítil jsem se zmateně. Moje krev měla kromě rudé barvy i nádech světle modré, která matně zářila.
"Jed ani magie to není." Uklidnil mě James. "Jenom si vezmu vzorek a pokusím se zjistit, co to je. Zatím mi můžeš říct, co jsi od té doby dělal, když jsme se rozdělili a jak ses sakra stal upírem." Zasmál se a šel pro další flašku.
"A co ten Nagameton? A další nebezpečí? A…" Ptala se rozrušeně Beatrice a šlo vidět, že má i trochu strach.
"Neboj se." Ozval se zpoza baru James. "Za prvé musíme nabrat sílu. A za druhé, dnes tu bylo vypuštěno tolik magických sil, že je celá oblast magicky nestabilní na několik hodin. Takže tady…" usadil se a na stůl položil tři flašky vodky. "…na nás mohou jenom nemagické bytosti."
Vzal jsem si další flašku a po mohutném loku, který mi vložil do krve příjemné teplo a spoustu sil, jsem ve stručnosti řekl vše, co se mi přihodilo.
Kapitola 5. Glowyhill
Po několika hodinách vyprávění jsem dokončil svůj příběh a James mi také řekl, jak se stal nekromantem. Vlastně se zatím neskrývalo nic zvláštního. Jenom několik let tvrdého studia a praxe u zkušenějších nekromantům. Jeho nadání si všiml jeden z učitelů, když při pitvě žáby znovu žábu oživil a svoje vnitřnosti roztahala po laboratoři. Jelikož pomalu začínalo svítat, tak jsme se s Beatrice rozhodli zabrat sklepní prostory k několika hodinám odpočinku a sexu.
Když jsme večer přišli, tak už James čekal u auta s naloženým vybavením. Nevím, jak to udělal, ale celý dům vypadal jako před soubojem a nikde nebyly stopy po zápasu, nebo mrtvolách. Bohužel se naše vybavení nevešlo do Chevroletu, tak jsme museli Jamesovou Audi. Vážně se z něj stal trochu snob.
Do Glowyhillu jsme dorazili až další den před půlnocí. Tato metropole byla známá jednou z největších aktivit nadpřirozených sil na světě. Ve dne působilo jako běžná metropole, ale po západu slunce se po ulicích procházeli gangy upírů, smečky vlkodlaků a skupiny uctívačů všech bohů. Byli zde viděny i vzácné nadpřirozené druhy jako jsou víly, bludičky, nebo démoni, jak nám James vysvětlil. Lidi si na přítomnost nadpřirozených bytostí zvykl a stejně většina z nich byla členem jednoho, nebo více kultů, kterých tu byly desítky.
Zastavili jsme u jednoho prodejce, se kterým James před cestou telefonoval, kvůli vybavení. Krám ležel na předělu města a předměstí a vypadal jako obyčejná zastavárna až na to, že za falešnou stěnou se skrývala zbrojnice s vybavením pro menší armádu.
Mary Sue 2 - Lucius
30. června 2020 v 15:34 | Necrosis
Nevěřil jsem, že můj pokus o Mary Sue bude mít takový úspěch. Tak jsem se o našem téměř dokonalém hrdinovi napsal pokračování a celou sérii jsem nazval Lucius. V následujících kapitolách se objeví nemrtví, bohové a penthouse. Jak to do sebe zapadne? To uvidíte v následujících kapitolách.
Můj Marian Sue - povídka
24. června 2020 v 21:41 | Necrosis
Když jsem se rozhlížel po různých blozích, zjistil jsem, že v mém článkovém portfoliu chybí jeden ze stěžejných žánrů. A to Mary Sue. Jelikož jsem muž, tak jsem to předělal na Marian Sue. Doufám, že se vám bude povídka líbit stejně jako se už líbí mě.
Filmů jako sraček
15. června 2020 v 20:30 | Necrosis
|
Fuckjetony
Ahoj a omlouvám se všem, že jsem dlouho nic nepsal, protože nebyl čas a hlavně protože mě nic nenapadalo. A o tom bude dnešní článek. O dílech, které by radši měly zůstat v hlavě a zapomenuty a ne dělat hromady sraček kvůli kvantitě.
Lidi, co nechceš aby ti odpověděli
5. května 2020 v 15:33 | Necrosis
|
Fuckjetony
5 typů lidí, co FAKT chceš, aby ti okomentovali článek
Když mám chvíli čas, tak prolítnu seznam a kouknu se na nějaké články. Cca 99% mě nezajímají, ale občas mě něco zaujme, nebo pobaví. Hlavně koukám na recepty, typy na kutilství a stavbu a taky na zbraně. Články teď nechám na pokoji, ale koukneme se pod hladinu článku a to jsou komentáře. Tak se usaďte a začínáme.
MAJOR CAPSLOKOVIČ
VOLE, PÍSMENA KŘÍČÍ.
tOHLE JE TAK SUPER KOMENTÁŘ.
PŘIPOMÍNÁ VÁM TO NĚCO? VĚTŠINOU S KOMBINACÍ DLOUHÝCH SOUVĚTÍ BEZ ČÁREK A NĚJAKÉHO LOGICKÉHO USPOŘÁDÁNÍ A BEZ ŽÁDNÉHO VALNÉHO OBSAHU O NIČEM?????? POTŘEBA MILIONU OTAZNÍKŮ A VYKŘIČNÍKŮ ABY SE VIDITELNĚ ODDĚLILY VĚTY OD SEBE!!!!!
POKUD TOHLE ČTE NĚKDO KDO JEŠTĚ NEVÍ JAK VYPNOUT TYHLE VELKÁ PÍSMENKA STAČÍ UDĚLAT JENOM TAKOVOU PÍČOVINU JAKO JE……………….
<zvuk zmáčknutí tlačítka Caps Lock>
Mnohem lepší. Text už nepůsobí, tak neandrtálsky jako od redaktora blesku a dokonce nepotřebuji dvacet vykřičníků, abych oddělil větu! Stačí jenom začít velkým písmenem. Což je někdy těžké, zvlášť když jsou všechna písmena velká. Ale někdy prostě…
<zvuk zmáčknutí tlačítka Caps Lock>
MUSÍ PRÁZDNÝ SUD NEJVÍC DUNĚT A TA HROMADA SRAČEK MUSÍ JÍT VEN A KAŽDÝ TO MUSÍ PŘEČÍST ŽE ČÍM VĚTŠÍ TÍM LEPŠÍ!!!!!!!!!!!
Tohle už zavání nějakým komplexem.
Tak to já…
…bych ty komentáře psal mnohem lépe.
A taky JÁ bych je tolik neodsuzoval.
Ten recept je pěkný, ale já ho dělám s polotučným mlékem a ne plno.
Nechci nic říkat, ale já bych to dítě kojil správně a lépe.
Jako já bych takovej komentář nenapsal, ale najdou se jiní lidé, ne jako já, kteří, jako ne já, musí furt dávat důraz na slovo já, na rozdíl ode mě, který teď místo já, použil mě. Tak to já bych použil spíš podmět nevyjádřený, protože já už takovej jsem a nemusím furt dávat důraz na to, že to píšu já.
Tohle je ukázka jednoho ze dvou typů, proč takovej komentář někdo píše. A na vině je jenom to, že je:
A. Naprostej sebestřednej kokot (Narcismus)
B. Myslí si, že je středem vesmíru (Stejnej omyl měli lidé ve středověku, ale se Zemí)
C. Nebo negramotnost a neznalost ostatních osob kromě té první čísla jednotného.
Druhý důvod je ten fakt, že vlastně každej ví vše nejlíp bez ohledu na kvalifikaci a zkušenosti. A to je prostě fakt a jedním z faktů, proč jsme tak zasraně vyspělí.
Nechce někdo napsat článek o tom, jak pokrývá střechu? Sice jsem to nikdy nedělal, ale napsal bych, jak bych to udělal JÁ a líp.
A co recept? Mám v kapse komentář, jak bych tam já dal o 10g mrkve víc. Ne?
A co porod? Sice jsem chlap, ale určitě znám nějaký trýček, jak bych já porodil líp. Taky ne?
Možná je to proto, že komentář typu JAKO JÁ nikoho nezajímá a rada se dá podat i lépe.
Snažíček o nejroztomilinkatější komentáříček
Milujete zdrobnělinky, máte pocit, že čím víc to je drobountikatější, tím je to hezountikatější? Jestli jo, tak doporučuji vám navštívit zubaře, protože je to tak sladké, že se z toho kazí zuby.
Zdrobněliny jsou zlo a nesnáším, když někdo takhle mluví, natož píše. Vůbec se to nedá číst a je to jenom magořina plná diakritiky (nejčastěji í a ě). Jenom mám husí kůži, když chlap řekne. "Tady voní gulášek. Ještě k tomu pivíčko a bude pohodička." Na tom člověku pak vidíte, jak mu roste cukr v krvi, klesá testosteron a varlata odcházej.
Pokud se někomu něco líbí, nebo přijde roztomilý, nemusí ze sebe dělat debila a vymýšlet nové nejdelší slovo. Ale zase jsem rád, že už vymizely zprávy typu "Mám se sqěle." A že nikoho nenapadlo do komentářů šišlat.
Mystr gramatyk a pán přelkepů
Vono se to jako dá ještě přeščíst, než to človjek pošle an internet. Jako každej nemusí vydět, že jsi debyl a že neznáš všehna vyjmenovaná slova po D.
Nevím, co by tihle lidi, dělali, kdyby se ještě psalo na psacím stroji? On je to docela vopruz a udělat jednu stránku bez překlepu, nebo chyby bylo pro mě těžké. Ale ještě těžší bylo pro mě napsat předchozí odstavec ve wordu a furt kurvit automatické opravy.
V článku se občas vyskytne chyba. Je dlouhej a jsme jenom lidi, tak sem tam něco ulítne, ale během kontroly se skoro vše podchytne. Ale nasázet hrubky do deseti slovného komentáře? Jak takoví lidi píšou?
Máš 10 sekund na tenhle komentář! 3 2 1 PIŠ! Kurva dělej už jenom 5 vteřin. Taaaak a ruce od klávesnice a odeslat.
To mi přijde jako nějaká reality show jako třeba MasterKoment.
Veteráni ze studené války
Jejich revírem jsou články. Jejich tempo je přímo smrtící. Jejich nepřátelé jsou odlišné názory na svět, ideologie a státní zřízení. Lustrují články ve dne v noci. Jejich úkolem je napsat svůj politický názor na článek, který s tím nesouvisí.
Definovat tenhle archetyp osobnosti je mimo mé síly, tak si všechny tyhle typy shrneme do krátké ukázky.
Vše to začíná nevině. Dejme příklad tenhle článek. Chlápek ho hodnotí. Zamýšlí se a nakonec chce vyjádřit svůj názor.
SSSRák: "No jasně typický kapitalista ani si nepřečte, co píše.
USák: "Stoupni si do fronty na maso pos*anej komuniso!!!
SSSRák: "PUTIN BY VÁM UKÁZAL CO JE TO KÁZEN!!!
Ali: "Čína nás všechny převálcuje, mají ekonomický náskok a všechno jim už patří."
USák: "Čínani jsou svině. Shválne na nás vypustili koronu, aby nás vyhladili."
Výbušňák: "Stejně ty Islámci jsou frajeři, Oni tam žádnou koronu nemaj. Jednou nás všechny stejně obsafěj.
USák: "Stejně proti nim nasadíš M1 a všichni zdrhnou."
SSSRák: "Každý ví že ty americké sračky nemají šanci proti nejlepším ruským tankům."
Výbušňák: "@USák aby ses nedivil až bude tvoje ženská nosit bukru
BezKontextu: "Ta naše vláda stejně nic nezmůže a ty Pandory které zastaví i zrzlá felda jsou k smíchu."
SSSRák: "@BezKontextu JSI JENOM ZMANIPULOVANY HOVADKO KTERÉ VERI VSEM ZAPADACKEJ KECUM TO AMERICANE CHTEJ ABY SME SI TO MYSLELI!!!!!!!!!!!!
Výbušňák: "Byla to fabie. Nejdříc s i o tom něco přečti než začneě něco psat.
USák: "@SSSRák ty mas vymletej mozek. Všichni vědí že koronu vypustili rusáci"
Světonázor2: "Kim Chong je frajer takhle by měl vypadat celej svět a ne ty vaše kecy."
Sigil
28. dubna 2020 v 14:20 | Necrosis
|
Fuckjetony
To jsem si takhle jednou hrál Dark Souls III a najednou jsem měl něco, co se jmenovalo Dark Sigil. Bylo to takové kolečko a i přes mou angličtinu, jsem neznal slovíčko Sigil. Nakonec podle překladače je Sigil Sigil. To mi moc nepomohlo, tak jsem hledal, protože mě sere, když něco nevím a to co jsem našel, stálo za to.
Sigilní blog
Narazil jsem na blog o bílé magii a o sigilu od pána, kterému zabavili občanku v Bohnicích a jeho svět funguje na kombinaci naivity, stupidity a LSD.
Celý článek s pár poznámkami ode mě je zde.
Základy sigilové magie
Co je sigil?
Sigil (pochází z latinského slova "siggilum," což znamená "pečeť, znak," nebo hebrejského "seagull," což znamená "slovo, čin nebo prvek s duchovním účelem") (Já nevím, ale podle mě znamená seagull racek) je symbol, který nám pomáhá projevit naše přání. Pro magické účely se může jednat o znak nebo obrazec, který reprezentuje naši tužbu a obsahuje její podstatu.
Praktické použití
Sigilová magie zahrnuje několik kroků. Aby byla úspěšná, musíte věnovat náležitou pozornost všem krokům: (Tady bych se chtěl autora zeptat, jaké praktické použití to má, zatím to podle kroků vypadá jako graffiti, co jde připojit do nabíječky)
1. Definice přání
2. Vytvoření sigilu
3. Práce se sigilem (magické nabíjení sigilu energií)
4. Finální splynutí (přenos sigilu do podvědomí)

1. Jak definovat svoje přání? Je velmi důležité věnovat pozornost správné definici toho, co skutečně chcete. Dobrá definice je stručná, jasná a pozitivní. Nemluvte o tom, co nechcete! Mluvte o tom, co chcete, o vašem vytouženém výsledku! (Tak dámy, až vám bude muž říkat, že se změní a bude lepší, tak to není vymlouvání, ale čarování)
2. Jak vytvořit sigil? Nabízíme vám tu dvě jednoduché metody, jak si vytvořit sigil. Neexistuje žádný "dobrý" nebo "správný" způsob, jak ho vytvořit. Takže nemůžete ho vytvořit "špatně" nebo "nesprávně"! Musíte jet následovat svoje pocity, svou intuici. (Toto je úplná logická hovadina. To že něco nejde vytvořit správně, tak z toho nevyplývá, že to nejde vytvořit špatně. Autor asi chtěl říct, že se to dá vytvořit jenom neutrálně)
Metoda 1: pro lidi, kteří upřednostňují práci se slovy.
Například chcete uspět v nějaké situaci a rozhodnete se, že klíčové slovo pro vaše přání je slovo "ÚSPĚCH." Prvním krokem je vyškrtnout písmena, která se vyskytují v daném slově dvakrát, to znamená, že budeme pracovat s písmeny Ú S P Ě CH (v našem případě nejsou žádná písmena uvedena dvakrát, proto nám zůstalo celé původní slovo). Následně zkombinujeme zbylá písmena do nějaké podoby tak, jak to pociťujeme za "správné" a "pěkné." Podívejte se na práci s písmenky na obrázku.
Pokud potřebujete opsat vaše přání více slovy, nepoužívejte formulaci: "Já chci...!" Já chci totiž v jazyku Světa (Jsem tady jediný, kdo neumí mluvit světovštinou?) znamená, že něco nemáte/že máte něčeho nedostatek, a že chcete v tomto svatu setrvat! Vždy byste měli svoje přání formulovat v přítomném čase a začínat je: "Já jsem…"
(Už chápu, proč mě lidi ignorovali. Šel jsem na to špatně. Příště přijdu k pultu a sebevědomě řeknu: "Já jsem dvacet deka debrecínky." Nebo třeba si můžete postěžovat kamarádům "Já jsem holka, co miluje anální sex." Pro dámy je alternativa třeba na prvním rande říct "Já jsem chlap, co naslouchá a je citlivej." Asi na to autor kápnul.)
(Už chápu, proč mě lidi ignorovali. Šel jsem na to špatně. Příště přijdu k pultu a sebevědomě řeknu: "Já jsem dvacet deka debrecínky." Nebo třeba si můžete postěžovat kamarádům "Já jsem holka, co miluje anální sex." Pro dámy je alternativa třeba na prvním rande říct "Já jsem chlap, co naslouchá a je citlivej." Asi na to autor kápnul.)

Metoda 2: pro lidi, kteří upřednostňují práci s obrázky.
Budeme opět pracovat se slovem "ÚSPĚCH." Budete potřebovat několik listů papíru a pero. První krok je uklidnit se, takže si sedněte a relaxujte. (To se provádí těžko, když má člověk výbuch smíchu) Soustřeďte se co nejsilněji na svoje přání. Teď zavřete oči. Vezměte pero. Nechte svou ruku bloudit po papíru, (Hele Ukazováčku zdá se mi to tu nějaké povědomé. Protože jsme tu už byli Malíčku. Bloudíme v kruhu.) bez vlastní intervence - jde o automatické kreslení. (Takže chce, abychom malovali během epileptického záchvatu, protože jinak mi to nejde) Dělejte to do té doby, dokud nepocítíte, že je třeba skončit - viz obrázek č.1. Následně znovu relaxujte, uvolněte se ještě víc a soustřeďte se na svoje přání. (Ano uvolněte se ještě víc. Tímhle tempem se za chvíli autor posere, ale asi to je účel.) Potom se podívejte přímo na papír. (Ne šikmo!) Co je úplně první tvar nebo první část/věc, která upoutá vaši pozornost? Zvýrazněte ji - viz obrázek č.2. Potom tento tvar/část/věc překreslete na nový papír. Podívejte se na to a "opravte to" tak, jak to považujete za správné - viz obrázek č.3 (Ještě, že tento člověk nepíše manuály k elektrotechnice, nebo k autům. Šrouby u kol utáhněte, jak považujete za správné. Fakt skvělý). Můj sigil se změnil na osobní symbol s významem, ale není to nevyhnutelné. Někdy je lepší nechat ho ve formě příjemného tvaru tak, že brzy zapomenete jeho význam… (Pokud mi vyšlo kolečko, tak je to příjemný tvar nebo není. Asi jsem na Příjemnost tvarů na geometrii chyběl.)



(Já myslel, že je to týpek ze sádrou. Takže poselství by bylo: Chceš uspět? Zlom si ruku.)
3. Jak nabít sigil energií?
Vytvořením sigilu naše práce nekončí. Musíme s ním pracovat dále, jinak to nebude mít žádný smysl! (Jako kdyby to de teď nějaký smysl mělo) Položíme tento sigil na nějaké viditelné místo tak, abychom ho mohli vídat co nejčastěji. Nesnažte se zapamatovat si váš záměr vždy, když se na sigil podíváte! Ve skutečnosti na něj musíte zapomenout.(Co to kurva? Mám si to pověsit někam, kde to budu furt vidět, ale musím zapomenout, že to tam je?) Nejlepší způsob, jak ho nabít, je procítit ho. Prociťte emoce vítězství. Jak byste se cítili, kdyby se vaše přání splnilo právě teď? Prociťte tento výsledek pokaždé, když se podíváte na sigil. (Jak to mám kurva procítit, když jsem na to zapomněl. Takže to mám pověsit, zapomenout na to, ale když to uvidím stále v zapomnění, tak mi to vyvolá příjemné pocity. Co to tam hulí za matroš?)
4. Jak spojit sigil se silami podvědomí?
Slova a logika nemohou proniknout do vašeho podvědomí. (Pokud tomu věříte, tak vaše vědomí a podvědomí skutečně nezná slovo logika) Skutečnost je taková, že když do tohoto procesu zapojíte i mysl, dosáhnete opačného účinku - nemůžete uvěřit tomu, co neprožíváte v přítomnosti a kanál k našemu podvědomí je proto zavřený. (?????????????????) Na druhé straně, naše iracionální část chápe obrazy a pocity a nestará se o to, jestli je něco "skutečné/možné" nebo není. Způsob je jednoduchý: vytvořte obraz za pomoci mysli a potom zapomeňte na jeho význam, takže mysl už nemůže zasahovat. Aktivovat sigil znamená dovolit obrazu vstoupit do našich hlubších úrovní a pracovat tam! (Střeva stačí, nebo ještě hloubš?) Nejlepší způsob, jak to udělat, je v transu nebo v meditaci. Meditace a uvolněný stav by nám měly pomoct zastavit logické myšlení a nechat sigil pracovat. (Autor nepotřebuje zastavit logické myšlení. Vlastně nemůže zastavit něco, co nemá.)
Po ukončení tohoto procesu pozorujte situaci. Když máte pocit, že se účinek blíží, nechejte sigil odejít. (Jak poznám, že se to blíží? Podobně jako, že se blíží vlak? Nebo průjem? Nebo jak, když vlastně jsem zapomněl, co to je, moje logické myšlení stagnuje a já čumím na nějaký obraz, který nevím co je, ale vyvolává mi příjemné pocity) Můžete ho např. spálit a popel zahrabat pod nějaký silný strom nebo nechat vítr, aby ho odvál do světa… (Já bych ho snědl, pak se to celé promění do pravé podoby a ukáže se, že je to jedna velká SRAČKA.)
Závěr
Pokud tomuhle fakt někdo věří, tak si může klidně sigily rýt na občanku, protože ji nebude už nikdy potřebovat. Pro mě je recept na úspěch, vydat ze sebe to nejlepší, trénovat, zdokonalovat se a někdy si přiznat, že tohle mi nepůjde a zkusit něco jiného. Asi jsem staromódní, ale určitě to zabírá víc než něco, co vypadá jako čmáranice od dvouletého dítěte.
Moření a jiné perly z karantény
17. dubna 2020 v 14:29 | Necrosis
|
Fuckjetony
Za prvé bych chtěl vědět, kdo pro to vymyslel název moření, protože mi to připomíná jako mořit dřevo, nebo zamořit něco v negativním slova smyslu. Mě se víc líbí globální, nebo skupinová imunita.
Celebrity krachují
30. března 2020 v 17:56 | Necrosis
|
Fuckjetony
Tenhle článek mě napadl, když jsem omylem viděl kus TOP Star magazínu a v tu dobu jsem měl dvě přání. Aby přes televizi šlo dávat pěstí a ránu z milosti pro mě.